Povinnost, kterou zná málokdo
Evropské nařízení o umělé inteligenci ukládá v článku 4 poskytovatelům i zavádějícím subjektům, aby přijímali opatření podporující gramotnost svých zaměstnanců a dalších osob, které s umělou inteligencí pracují jejich jménem. Platí od 2. února 2025.
Zavádějící subjekt je v jazyce nařízení ten, kdo systém používá. Tedy prakticky každá firma, ve které někdo otevírá ChatGPT, Copilota nebo cokoli podobného.
O týden dřív, než začala platit další vlna nařízení, přineslo změnu i tohoto článku nařízení (EU) 2026/1744, takzvaný digitální omnibus. Povinnost zmírnil, ale nezrušil. Původní znění mluvilo o tom, že subjekty mají přijímat opatření, aby v nejvyšší možné míře zajistily dostatečnou úroveň gramotnosti. Nové mluví o opatřeních, která podporují rozvoj gramotnosti, a výslovně dodává, že povinnost nevyžaduje zaručit u kohokoli konkrétní úroveň.
Rozdíl je právně podstatný. Z povinnosti dosáhnout určité úrovně se stala povinnost něco pro to dělat.
Pořád je to ale povinnost, ne doporučení. A na rozdíl od většiny ostatních částí nařízení dopadá i na firmu, která žádnou umělou inteligenci nevyvíjí a jen ji používá.
Koho se to týká uvnitř firmy
Ne všech. Nařízení mluví o lidech, kteří s umělou inteligencí pracují nebo ji obsluhují jménem firmy.
V praxi to znamená udělat jednu nepříjemnou věc: zjistit, kdo to vlastně používá. Ve firmách, se kterými pracujeme, vychází ten seznam pokaždé delší, než vedení čekalo. Typický objev vypadá takhle:
- marketing to používá oficiálně a ví se o tom
- obchodníci si nechávají psát nabídky a nikdo se jich neptal
- někdo v účtárně si tam vkládá tabulky, protože je to rychlejší
- jeden člověk z výroby si tím překládá technické listy
Poslední tři skupiny mají obvykle vlastní účet, protože firemní nikdo neřešil. To je zároveň odpověď na otázku, proč se povinností gramotnosti vyplatí zabývat i bez ohledu na nařízení. Kdo neví, kdo co používá, neví ani, co kam odchází.
Co se považuje za dostatečné
Nařízení nepředepisuje formu, rozsah ani doklad. Neříká, kolik hodin, neříká, že to musí být kurz, a nevyžaduje certifikát. Mluví o opatřeních přiměřených technickým znalostem a zkušenostem daných lidí a kontextu, ve kterém se nástroj používá.
Prakticky to znamená, že jiné minimum potřebuje účetní, která z modelu tahá čísla z faktur, a jiné personalistka, která přes něj předtřiďuje uchazeče. Ta druhá se pohybuje blízko oblasti, kterou nařízení řadí mezi vysoce rizikové použití.
Co považujeme za rozumné minimum pro běžnou kancelářskou pozici:
- Co ten nástroj je a co není. Že to není databáze ani vyhledávač a že si odpověď umí vymyslet.
- Co do něj nepatří. Osobní údaje, ceny, smlouvy, přístupové údaje, zdravotní informace.
- Jak poznat, že výstup nesedí. Konkrétní návyky, ne obecná ostražitost: kontrolní součet u čísel, ověření jména a data proti zdroji, přečtení celé věty kvůli chybějícímu záporu.
- Kdo za výsledek odpovídá. Odpovídá ten, kdo výstup použil. Nástroj neodpovídá za nic.
- Komu se hlásí problém, když se něco pokazí.
Padesát hodin to být nemusí. Ale nula to být nemůže.
Jak to doložit
Nařízení doklad nevyžaduje. Doložitelnost přesto dává smysl, protože povinnost se posuzuje v rámci širší kontroly a tvrzení bez záznamu se obhajuje špatně.
Stačí obyčejné věci:
- osnova toho, co se probíralo, klidně na jednu stránku
- datum a seznam lidí, kteří u toho byli
- firemní pravidla pro práci s AI, dvě stránky bohatě stačí
- záznam, že je lidé dostali a kdy
Kdo pořádá školení pravidelně, ať si vede jednoduchou evidenci. Kdo to řeší jednorázově, ať si aspoň uloží prezentaci a prezenční listinu.
Pokuty: co je pravda
Kolem tohohle tématu se prodává hodně strachu, tak to řekněme přesně.
Za samotnou nedostatečnou gramotnost zaměstnanců není v nařízení stanovená zvláštní pokuta. Článek 99, který vyjmenovává porušení a jejich sazby, článek 4 neuvádí.
Sazby, které se v článcích o tomto tématu objevují, tedy patnáct milionů eur nebo tři procenta obratu, se vztahují na jiná porušení. U malých a středních podniků se navíc použije ta nižší z obou hodnot, ne vyšší.
To ale neznamená, že je povinnost bezzubá. Orgány dozoru nad trhem ji posuzují v souvislostech. Když se řeší něco jiného, třeba označování obsahu nebo použití systému v náboru, chybějící proškolení bývá první věc, na které se ukáže, že firma nemá zvládnutý ani zbytek.
Praktický postup na jedno odpoledne
- Zjistěte, kdo co používá. Tabulka: člověk, nástroj, k čemu. Zeptejte se, nehádejte.
- Rozdělte lidi do dvou skupin. Ti, kdo s tím pracují denně, a ti, kdo občas. Každá skupina potřebuje jiný rozsah.
- Napište pravidla. Co se smí zadávat, co ne, kdo výstup kontroluje, komu se hlásí problém.
- Udělejte školení pro tu první skupinu. Interně nebo externě, na tom nezáleží. Záleží na tom, aby to bylo o práci, kterou ti lidé dělají.
- Uložte si po tom stopu. Osnova, datum, seznam.
Kde v tom stojíme my
Právní posouzení vašich systémů neděláme, na to jsou advokáti. Děláme tu část, která z nařízení plyne pro lidi.
V padesátihodinovém kurzu AI pro zaměstnance má bezpečnost dat, ověřování výstupů a firemní pravidla vlastní modul a účastníci odcházejí s dokumentem, který jde založit. Zbytek kurzu je praktický a jede na dokumentech konkrétní firmy, protože pravidla se nejlíp učí na práci, kterou lidé stejně dělají.
Při schválené žádosti kurz hradí program Úřadu práce, jehož podmínky jsme rozebrali v článku o tom, kdo v roce 2026 platí vzdělávání zaměstnanců. Kolik z ceny pokryje ve vašem případě, spočítáme písemně dopředu.
Zdroje
- Nařízení (EU) 2024/1689 o umělé inteligenci, článek 4 a článek 99, EUR-Lex
- Nařízení (EU) 2026/1744, digitální omnibus na umělou inteligenci, EUR-Lex
Časté dotazy
- Musíme proškolit všechny zaměstnance?
- Ne. Nařízení mluví o zaměstnancích a dalších osobách, které s umělou inteligencí pracují nebo ji obsluhují jménem firmy. Skladník, který se systémem nepřijde do styku, do té skupiny nepatří. Problém je v tom, že reálný okruh uživatelů bývá širší, než vedení předpokládá, protože řada lidí používá vlastní účet, když firemní nedostala.
- Předepisuje nařízení kurz nebo certifikát?
- Ne. Nestanoví formu, rozsah ani doklad. Povinností je přijímat opatření, která gramotnost podporují, s ohledem na technické znalosti a zkušenosti daných lidí a na kontext, ve kterém se nástroj používá. Interní školení, sdílený návod i pravidelný workshop mohou stačit. Kurz s certifikátem se hodí spíš proto, že se snáz doloží.
- Hrozí za to pokuta?
- Zvláštní sankce za nedostatečnou gramotnost zaměstnanců v nařízení stanovená není. Článek 99, který vyjmenovává porušení a jejich sazby, článek 4 neuvádí. Neznamená to, že je povinnost bezvýznamná: orgán dozoru ji posuzuje v souvislostech a chybějící proškolení bývá první věc, na které se ukáže, že firma nemá zvládnutý ani zbytek.
- Co se změnilo v červenci 2026?
- Digitální omnibus, tedy nařízení (EU) 2026/1744, znění článku 4 zmírnil svým článkem 1 bodem 5. Původně měly firmy přijímat opatření, aby v nejvyšší možné míře zajistily dostatečnou úroveň gramotnosti. Nově mají přijímat opatření podporující rozvoj gramotnosti a nařízení výslovně dodává, že po nich nechce zaručit u kohokoli konkrétní úroveň. Z povinnosti dosáhnout určité úrovně se stala povinnost něco pro to dělat.
- Jak doložíme, že jsme něco udělali?
- Stačí obyčejné věci: osnova toho, co se probíralo, datum, seznam lidí a firemní pravidla pro práci s AI. Nejde o razítko, ale o to, aby existoval záznam. Bez něj nemáte čím podložit, že jste povinnost neignorovali.